Slunečnice – rostlina stvořená ze slunečních paprsků

Slunečnice patří veskrze mezi letní rostliny. Ať již svým jasně žlutým květem, který evokuje zářící sluneční kotouč, či svým heliotropismem, neboli schopností otáčet se za sluncem. Každopádně pole kvetoucích slunečnic podporuje rozjásanou letní atmosféru a navozuje radost v duši, která k létu neodmyslitelně patří.

V tradiční čínské medicíně a dietetice se o slunečnici říká toto:

Slunečnicová semínka jsou chuti sladké a povahy neutrální, ovlivňují dráhu sleziny, plic a tlustého střeva. Podporují střed (rozumějme slezinu a žaludek) tím, že dodávají Qi, rovněž vyživují Yin a zvlhčují střeva. Jejich zvýšená konzumace se doporučuje při únavě a nedostatku sil, při zvýšeném cholesterolu a krevní tlaku, ateroskleróze. Zvlhčením střev napomáhají při zácpě.

Ze západního pohledu semínka obsahují vysoké procento esenciální olejů (zejména kyseliny linolová, lecitinu), proteinů, karbohydrátů, vitamínu B1, B2 a D, vápníku a železa.

Slunečnicový olej má podobné vlastnosti, jeho schopnost zvlhčit střeva je vyšší. Používá se jak ve studené kuchyni, tak při smažení.

Ve fytoterapii se využívá i samotný květ (Xiang Ru Kui Hua, flos helianthi annui), který je také neutrální povahy a sladké chuti, ale navíc ovlivňující játra.

Užívá se ve formě odvaru, dokáže zklidnit játra, odstranit vnitřní vítr a odvést patogenní vlhkost. Tzn. využití při hučení v uších či točení hlavy v důsledku vnitřního jaterního větru a obtížném močení při vlhké horkosti spodního zářiče. Nedoporučuje se těhotným.

Nezapomeňte si přidávat slunečnicová semínka např. do snídaňových kaší, a to nejen v zimě, kdy se nám nedostává dostatek sluníčka, ale v průběhu celého roku.