Kvetoucí pivoňky oznamují příchod léta a jejich krásu obdivujeme v mnoha zahradách. Jednotlivé odrůdy rozkvétají během měsíce května a podle čínského astrologického kalendáře právě pátým měsícem léto začíná. Pivoňka se již před 2000 lety pěstovala ve východních zemích a teprve ve středověku se rozšířila do Evropy.
Není proto překvapením, že patří mezi nejčastěji užívané léčivky ve fytoterapii v tradiční čínské medicíně. Je nedílnou součástí mnoha bylinných směsí a to ve třech podobách.
Pivoňka mléčnokvětá, Radix paeoniae alba (Bai Shao = bílá pivoňka). Využívá se její podzemní část, tedy kořen.
Spolu s větvičkou skořice (Gui Zhi) skvěle harmonizuje vyživující a ochrannou Qi, tedy vnitřní a vnější části organizmu. Kořeny se vykopávají a sbírají koncem léta a na podzim.
Pivoňka bílokvětá, Radix paeoniae rubra (Chi Shao = červená pivoňka), planě rostoucí červenokvětá odrůda (i přesto, že český název je pivoňka bílokvětá 🙂 ). Ve fytoterapii se využívá její kořen, optimální doba sběru je jaro nebo podzim.
Odlišný název i účinky mezi Bai Shao a Chi Shao se začaly popisovat až od 5. století, předtím se užíval jednotný název Shao Yao.
Pivoňka polokřovitá, Cortex moutan radicis (Mu Dan Pi = kůra samčí červeně), využíváme kůru kořene. Sbírá se a zpracovává na podzim.
Má podobné účinky jako Chi Shao, jen je silnější v ochlazení a slabší v rozhýbání blokády.
V bylinných směsích se často kombinuje několik různých léčivek dohromady a využívá se jejich vzájemný synergický efekt. Oblíbená triáda je pivoňka (Bai Shao), děhel (Dang Gui) a rehmánie (Shu Di Huang), např. do rýžového vína, kde společně vyživují krev a lehce rozhýbávají.
Pivoňka je živoucí důkaz, že krása a užitečnost se rozhodně nevylučují.