Pět prvků a čtyři roční období

Jak vtěsnat čtyři roční období do mřížky 5 elementů, toť otázka. V komunitě lidí zabývajících se či sympatizujících s čínskou medicínou, Feng Shui, čínskou astrologií a podobnými obory se setkáváme se dvěma způsoby.

První způsob rozděluje rok na pět období:

• Dřevo, jaro (od jarní rovnodennosti po letní slunovrat)
• Oheň, Léto (letní slunovrat – polovina srpna)
• Země, babí/indiánské léto (polovina srpna – podzimní rovnodennost)
• Kov, podzim (podzimní rovnodennost – zimní slunovrat)
• Voda, zima (zimní slunovrat – jarní rovnodennost).

Pozdní léto, které je zde navíc, charakterizuje období sklizně, kdy sklízíme vše, co dozrává. Toto rozdělení hezky znázorňuje pentagram:

Druhý způsob rozděluje rok do čtyř období a každé je charakterizováno odpovídajícím prvkem: jaro = Dřevo, léto = Oheň, podzim = Kov a zima = Voda.

V závěrečné 1/3 každého období (viz. tab.) se Qi zanořuje do Země a poté expanduje v nové kvalitě období následujícího.

Pro mě, jakožto praktika tradiční čínské medicíny, je druhý způsob smysluplnější. Jednak se domnívám, že svému Středu, tedy Slezině a Žaludku (1) – přináležícímu právě prvku Země – bychom se měli věnovat v průběhu celého roku, nejen v závěru léta, protože mít silný a stabilní Střed je základ zdraví (2).

Jednak jej využívám v terapii, kdy klientům doporučuji v přechodových obdobích (viz. tab.), tzn. 21. 4. – 5. 5.; 23. 7. – 7. 8.; 24. 10. – 6. 11. a 21. 1. – 3. 2., se věnovat svému Středu a připravit organizmus na příchod následujícího období. Konkrétně tím myslím zařadit do svého jídelníčku potraviny typické pro nadcházející období, více pobývat ve volné přírodě a moxováním stimulovat zemské body (ST36, PC7, SI8 a LR3).

Navíc mi tento pohled vysvětluje fakt, proč v závěru léta má tolik lidí respirační problémy (jsme v období prvku Kovu, kdy jsou Plíce více zranitelné, nejsme v období Země). Kdybychom brali pozdní léto jako Zemi, předpokládal bych vyšší návštěvnost klientů s trávicími a střevními problémy.

Přesto první způsob filosofie pěti prvků zdaleka nezavrhuji, má svá opodstatnění (3). Uznávám, jeho aplikace na střídání ročních období trochu pokulhává, přesto jej někteří praktici čínské medicíny či makrobiotici využívají.

Na druhou stranu, velmi hezky sedí aplikace pěti elementů rotujících v pentagramu jeden za druhým např. na průběh života. Babí či indiánské léto, které je charakterizováno sklizní zralých plodů, odpovídá životní etapě, kdy již jsme za svým horizontem, postupně se zklidňujeme a sklízíme plody, které jsme zaseli, ať již profesně nebo společensky.

Další široké využití tohoto náhledu je běžné v terapeutické praxi. Vztahy mezi jednotlivými prvky (rození, ovládání, podmiňování) a jejich vzájemné ovlivňování je něco, co akupunkturisté i herbalisté využívají denně při ovlivňování orgánů svých pacientů.

Na první pohled se zdá podivné, že aplikaci teorie pěti elementů (4) na tak běžný přírodní jev jako střídání ročních období lze provést dvěma odlišnými způsoby, ale uvědomme si, že všechny naše teorie jsou pouhou snahou popsat realitu, více či méně úspěšně. A v samotné čínské medicíně často využíváme princip, který je v daném okamžiku výhodnější. Terapeuticky na průnik patogenu do vnitřních vrstev organizmu nahlížíme někdy přes 6 oddílů Zhang Zhongjinga, jindy přes 4 vrstvy, nebo 3 zářiče Jižní školy, pro ilustraci.

Proto nebuďme rigidní, ale využívejme celou paletu nástrojů, které nám východní nauky nabízejí. Vždyť lineární myšlení je v tomto oboru zavádějící a již jsme si zvykli, že často neplatí „A nebo B“, ale často „A i B“ zároveň.

Pozn.:

(1) Kde uvádím orgán s velkým písmenem, myslím tím orgán v čínském pojetí, který znamená mnohem víc než pouze fyziologicky ze západního pohledu.

(2) Li Dong-yuan (1180 – 1251), zakladatel Školy středu či Školy Země, dílo Pi Wei Lun. Základem je zdravý a silný střed (= Slezina a Žaludek), rovněž velký důraz na životní styl a stravování pacientů.

(3) Ve Vnitřním kánonu Žlutého císaře (Huang Di Nei Jing) se setkáváme s oběma způsoby výkladu Teorie 5 fází.

(4) Teorie pěti prvků/elementů/hybatelů/fází, jak se název Wu Xing různě překládá, se dostává poprvé do povědomí v Období válčících států, tedy 476 – 221 př. n. l.