Východní inspirace Západu: Pracujme sami na sobě

Vše, co se nám děje, pouze odráží naše vnitřní rozpoložení, a naopak, když jsme uvnitř vyrovnaní a láskyplní, vnitřní náladu vyzařujeme a Vesmír nám oplatí stejným. Smysl má především práce sama na sobě.

Žijeme v polarizovaném světě, v západní části Zeměkoule je černo-bílý pohled na svět ještě signifikantnější, než na východě. Konfrontační způsob jednání vycházející ze skutečnosti, že právě my máme tu jedinou a skutečnou Pravdu, se jako červená nitka táhne napříč věky a historií až do současnosti. Důkazy nacházíme v legendách, mýtech, bájných příbězích, bájích a pověstech.

Připomeňme si příběh bájného Herkula (starořecký Herakles), zářný příklad dobyvatelského úsilí hrdiny, kdy jako jediný správný způsob, jak se vypořádat s nepřítelem, je zničit ho. Jedním z pověstných 12 úkolů bylo zabít obávanou Hydru, příšeru s devíti hlavami. Jenže za každou uťatou hlavu Hydře narostly dvě hlavy nové. Až s pomocí přítele Ioláa, který pomocí zapálených loučí spálil každý odťatý krk, se podařilo Hydru udolat. Včetně poslední hlavy, jenž byla nesmrtelná. Tu Herkules zahrabal pod velký balvan.

Jaké to ale bylo vítězství? Skutečně Herkules nepřítele porazil, když hlava, centrum vůdčí síly, leží pod balvanem a za vhodných podmínek se může opět objevit? Historie i kultura je plná obdobných mýtů, kdy je třeba zabít draka a zachránit princeznu a cíle dosáhnout silou, mečem a ohněm raději, než porozuměním, vlastní ctností a moudrostí.

Důkazy, že my zápaďané dále naplňujeme tento mýtus, vidíme denně kolem sebe, od populární filmové tvorby až po řešení globálních událostí. V dnešních bojích se každá strana ztotožňuje s tou jedinou Pravdou a dobrem, jenž je třeba hájit i se zbraní v ruce.

Polarizovaný pohled se netýká pouze vnějšího světa, ale každý z nás bojuje uvnitř s nezpracovanými emocemi, závislostmi či nemocemi, našimi démony. Snažíme se o získání nadvlády nad vším uvnitř i kolem nás, včetně Přírody a veškerých bohatství Země.

Každoročně utrácíme miliony Kč za boj proti nadváze či stárnutí, bojujeme proti našim nemocem, aniž se snažíme pochopit, co nám nemoc říká. Bojujeme s drogami a jinými závislostmi, náboženský fundamentalismus jenom zdůrazňuje propast mezi dobrem a zlem, bojujeme s terorismem, ale dá se touto cestou vyhrát?

Je méně příběhů, kdy se dobrou vůlí, porozuměním, odvahou a soucitem, podařilo získat domnělého nepřítele na svou stranu, ale přesto nám nabízejí alternativu k Herkulově řešení. Vedle Prince Bajaji s přímočarým hrdinským přístupem nacházíme i možnost políbit Žabáka a tím ho proměnit v prince, či láskou a soucitem změnit Netvora v něco přijatelnějšího v Krásce a zvířeti.

Východ se více hemží mýty, kdy cesta násilí je nahrazena porozuměním, soucitem a láskou. Princ Siddhártha, budoucí Buddha, byl tu noc, kdy dosáhl osvícení, vystaven útoku Máry, který se snažil odvézt ho z jeho cesty pokušením, agresí a leností, ale Buddha dokázal s ním nebojovat, nereagovat a zůstal klidný a vyrovnaný a zdržel se připoutanosti.

Významný tibetský jogín Milarepa, u kterého se démoni rozhodli zkoušet hloubku poznání a zaútočili na něj, se zpočátku zalekl a prosil o pomoc svého gurua, ale posléze se rozpomněl na své učení o ulpívání mysli a změnil svůj přístup – démonům nabídl sebe sama. Vzápětí i démoni změnili svůj postoj a rozhodli se naopak Milarepu chránit.

Mahátma Gándí, jeden z nejvýznamnějších mírových aktivistů 20. století, doslova změnil běh indických dějin nenásilnou cestou a dosáhl toho, čeho by násilím neměl šanci získat, osamostatněním Indie v roce 1947.

Vše, co se děje kolem nás, odráží vnitřní stav, neboť „jak nahoře, tak dole, jak vně, tak uvnitř“. Způsob, jakým můžeme již dnes či zítra každý přispět k lepšímu světu? Pracujme sami na sobě, nenásilnou cestou, cestou lásky, soucitu a porozumění. Pochopme a integrujme naše vnitřní démony, naše stíny, protože jsou naší součástí. Bojem, či tím, že je ignorujeme, se stávají jen silnějšími.