Chřipka či rýma, neboli napadení vnějším patogenem, nás ohrožují denně a úraz si rovněž můžeme přivodit vlastním přičiněním, ale mnohem destruktivnější jsou dnes zranění způsobená vlastními emocemi.
Nemoc, podle čínské medicíny nerovnováha organizmu, vzniká z několika možných důvodů. Jednou oblastí příčin nemocí jsou Vnější napadení (chřipka, angína či malárie). Druhou oblastí jsou Vnitřní zranění, závisející na naší konstituci a genetické výbavě, kam spadá Sedmero vnitřních zranění – zranění emocemi.
Říká se, že emoce jsou motorem života a patří neodmyslitelně k našemu bytí – bez nich by život byl příliš plochý a zbavit se jich nelze, protože úzce souvisejí s naší podstatou. Ale již staré taoistické texty upozorňují na jejich neblahý vliv na naše zdraví. V čínské medicíně se říká, že emoce mají svůj původ v Srdci a zpětně Srdce ovlivňují a zároveň každá emoce ovlivňuje náš energetický systém.
Radost, ve smyslu pocitu vnitřního štěstí, naplnění, harmonie se sebou samým, je veskrze pozitivní emoce a prospívá nám na všech úrovních. Radost prohřívá a prosvětluje, uvolňuje stagnace. Naproti tomu radost v podobě rozrušení, euforie, rozptýlení, zábavy (např. cestovní horečka), má spíše tendenci naši Qi (energii) rozvolnit do stran a rozprsknout, čímž ztrácíme schopnost soustředění. V honbě za pocitem štěstí hledáme většinou radost venku, mimo sebe, což je radost krátkodobá a často přinášející vykývnutí kyvadla na opačnou stranu, tedy k pocitu zmaru a depresi.
Pozitivní aspekt přemítání (jestliže akceptujeme přemítání jako formu emoce) je myšlení, zvažování, analýza stavu, plánování, tedy aktivita, která více méně předchází každou naši činnost. Negativním aspektem je přílišné přemítání (v AJ „overthinking“), zacyklené přemítání, když je mentální sousto příliš velké ke strávení a dlouho leží v žaludku. Jinými slovy, naše Qi se zauzlovala. Např. když nemůžeme usnout a přemýšlíme, co se ten den stalo a co by se bývalo stalo, kdybychom místo A řekli B (je to minulost, nic na tom nezměníme). Nezpracované zážitky se ukládají do oblasti solaru, proto zde mnoho lidí pociťuje stálé napětí.
Melancholie, smutek, žal, sklíčenost (ale i stud a pocit viny, zklamání či beznaděj) požírají Qi a zpomalují ji, vedou až k úzkosti. Uzavřeme se, vše vidíme černě, nic nás nebaví. Když je člověk smutný, na první pohled to na něm je vidět, je skleslý, zpomalený, bez energie a nálady.
Strach je nejhlouběji uložená emoce a zdráháme se jej přijmout (zejména muži). Strach bývá z konkrétní věci, obavy mohou být obecné, ale účinek je stejný – pokles až propad Qi. Při smrtelném ohrožení i svěrače povolí… To je extrém, ale obavy v běžném životě vedou k narušení zásobování horních částí těla krví a výživou (pocit horkosti od pasu nahoru a zároveň studené nohy). Často jeden strach překrývá jiný – různé fobie, opuštěnost, nejistota, ne-sebedůvěra.
Velmi dynamická jangová emoce, která zvedá Qi vzhůru. Je to případ, kdy cholerik řekne: „Rozčílím se, začne se mi točit hlava a pískat v uchu“. Je to jediná emoce, kterou lze odložit na později. Když vás v práci naštve šéf, dokážete to skousnout a schovat si energii vzteku na večer do boxerského ringu, ale zkuste to samé udělat se strachem…. Nicméně dlouhodobě neprojevené emoce se ukládají v těle a stávají se zárodkem vážných zdravotních onemocnění (např. endometrióza či jiné zhoubné a nezhoubné útvary). Pozitivní aspekt vzteku je nespokojenost s daným stavem a rozhodnutí učinit kroky k nápravě.
Také silná jangová emoce, která je v působení nepředvídatelná. Na rozdíl od ostatních emocí je její zdroj venku mimo organizmus. Může způsobit cokoliv – bušení srdce, omdlení či neschopnost mluvit.
Když vezmeme v úvahu dopad, který na naše zdraví emoce mají, může nás napadnout, jestli by život nebyl jednodušší bez veškerých emočních projevů. Na jednu stranu bychom se vyvarovali mnoha zdravotních problémů i vzájemných nedorozumění, na druhou stranu by to byla asi nuda.
Představte si svět robotů, kde každý reaguje naprosto předvídatelně a bez emocí. Nevím jak vy, ale já volím raději život s emocemi a se vším, co přinášejí. Nadále se budu snažit hledat střed v sobě samém tak, abych z něj mohl své emoce s úsměvem pozorovat a nenechal se jimi unášet, protože vím, že jsou pouze jednou mojí částí.