Pojednání o čaji aneb čaj a tradiční čínská medicína

„Čaj je zázračný lék k udržení zdraví. Má mimořádnou sílu prodloužit život. Kde člověk pěstuje a pije čaj, tam se déle žije.“

Jak zůstat zdravý pitím čaje, zenový mnich Eisai (1211)

Historické kořeny pití čaje nás odkazují ke dvěma legendám. Podle první to nebyl nikdo menší, než císař Shennong, zakladatel herbální medicíny a zemědělství, který žil před 4500 lety. Sám na sobě poznával účinky stovek různých bylin, vynalezl nejen pluh, ale i hrábě a způsob setí. Jednou mu do kotlíku s vroucí vodou spadlo několik lístků z divokého keře čajovníku, tak poprvé ochutnal a ocenil chuť i přednosti čaje. Od té doby se čaj stal jeho nerozlučným společníkem na cestách.

Druhá legenda nás odkazuje na buddhistického mnicha Bódhidharmu, který během dlouhodobé meditace usnul v jejím sedmém roce. Toto selhání ho rozčílilo natolik, že si uřízl víčka. Kam víčka dopadla, vyrostl keř čajovníku. Proto jsou čaji přisuzovány stimulační účinky. Bódhidharma byl skutečnou historickou postavou, který v 5. či 6. století šířil buddhismus z Indie do Číny. Pravdou je, že lze doložit pití čaje již o několik set let dříve.

O nejslavnější dílo o čaji – Klasická kniha o čaji – se o pár století později (dynastie Tang) postaral Lu Yu, známý jako Čajový mistr. Kniha popisuje historii čaje, sklizeň i zpracování, nástroje a potřeby k přípravě, vhodné druhy vody i způsoby pití čaje. Od té doby se pití čaje traduje nejen jako pouhá konzumace, ale forma umění a druh meditace.

Postupně se pití čaje rozšířilo do okolních zemí, do Japonska či Mongolska a Ruska. Tajemstvím zůstává, kdy se čaj dostal poprvé do Evropy, ale do Velké Británie jej oficiálně v roce 1658 dovezla Kateřina z Braganzy, pozdější manželka Karla II. O rok později již byl nejoblíbenějším nápojem. Z praktických důvodů zejména černý čaj, protože se lépe uchovává a převáží.

V 19. století byly založeny čajové plantáže v Indii (Dardžiling) s cílem rozbít čínský monopol, což snížilo cenu čaje a rozšířilo jeho konzumaci v celém britském impériu. Důležitost, kterou pití čaje Britové přikládají, dokazuje fakt, že během první i druhé světové války převzal kontrolu nad distribucí a dodávkami čaje stát.

Raději tři dny nejíst, než den nepít čaj.

Čínské přísloví

Přínosy pití čaje pro zdraví jsou prokázány mnoha studiemi. Příkladem je 6letá studie na 14 000 obyvatelích japonské provincie Šizouka ve věku 64 až 85 let, která potvrzuje, že lidé pijící 7 a více šálků zeleného čaje denně měli o 55 % nižší úmrtnost ze všech příčin, než lidé pijící méně než 1 šálek denně.

Kofein (tein), který se v čaji nachází, funguje jako mírný stimulant. Jeho koncentrace je řádově nižší než u kávy a vyskytuje se zejména ve špičkách mladých lístků a v pupenech.

Pravý čaj pochází z čajovníku čínského (Camellia sinensis). Čajovník dává přednost vyšší nadmořské výšce (kolem 2600 m) a prostředí s vyšší vlhkostí, kde jsou časté mlhy. Základní rozdělení je na:

• Zelený (neoxidovaný) čaj
• Černý (oxidovaný) čaj
• Oolong (částečně oxidovaný) čaj
• Bílý (neoxidovaný) čaj
• Puerh (fermentovaný) čaj

Kde se pije šálek čaje denně, tam nemá lékárník dobré živobytí.

Čínské přísloví

Čaj a tradiční čínská medicína (TČM)

Charakteristika čaje, stejně jako jakékoliv potraviny, je dána termickou povahou, chutí a tropizmem, tedy které orgány přednostně ovlivňuje.

Povaha:

• Svěží (zelený čaj), tedy mírně ochlazuje
• Chladná (bílý čaj), ochlazuje
• Neutrální až teplá (oolong, černý čaj)
• Teplá (puerh), zahřívá

Chuť: sladká, hořká

Tropizmus: srdce, játra, žaludek, močový měchýř, tlusté střevo

Účinek: Čaj osvěžuje mysl a oči, hasí žízeň, podporuje trávení, spouští močení, detoxikuje.

Terapeutické využití:

Při bolestech hlavy a očí po ofouknutí větrem – zelený čaj s trochou nakrájené jarní cibulky.

Při žíznivosti spojené s úpalem či úžehem, při letním průjmu s křečemi – zelený čaj se švestkou, příp. s trochou octa.

Při obtížném močení v následku horkosti – zelený čaj samotný.

Čaj není vhodný při nespavosti.

Bílý čaj je povahou chladný, zelený čaj je svěží, černý čaj/oolong/puerh spíše zahřívají, stejně jako indické čaje a při nadměrném pití mají tendenci vytvářet hleny.

Nadměrná konzumace čaje (tzn. řádově v litrech) může zranit Zhong Qi (energetickou rovnováhu žaludku a sleziny) a paradoxně je potom efekt opačný – únava psychická i fyzická, nedostatek energie, letargie.

Co si z toho vzít

Čaj, stejně jako káva, stimuluje organizmus, rozhýbává Qi (energii), a bystří mysl. Na rozdíl od kávy to ovšem nedělá tak razantně. V čaji, kávě či energetických drincích není nic, co by dodalo organizmu energii. Jsou tam ale látky, které donutí organizmus sáhnout si do rezerv. Rezervy nejsou nevyčerpatelné. Tzn., že konzumace čaje nebo kávy z důvodu únavy je dlouhodobě kontraproduktivní a je to „spalování zítřejšího dříví“.

Jestliže máte na čaj (nebo kávu) chuť, jestli vám pomůže dokreslit krásu okamžiku, pokud se stane vaším rituálem během všedního dne, formou vědomé meditace bytí v přítomnosti, užijte si šálek dobrého čaje ať již sám/sama, nebo s přáteli. Tak je to v pořádku.

Pokus si chcete dát čaj (nebo kávu) z nutnosti, protože cítíte únavu a potřebujete „nakopnout“, už to v pořádku není a čerpáte ze svých rezerv.

Mějte se a smějte se, s šálkem čaje nebo bez něj!