Qi Gong: dech, pohyb a trocha magie z Východu

Kdysi dávno, když Evropa ještě nevěděla, že za mořem existuje Amerika, a u nás se vážně debatovalo, zda je lepší klanět se svatému Václavu nebo kácet pohanské duby, v Číně už lidé cvičili na loukách, lesních mýtinách a dvorech a dělali něco, co by naši předkové označili buď za podivný tanec, nebo za čarodějnictví. Říkali tomu Qi Gong.

Některá slova není jednoduché přeložit. „Qi“ je životní energie, dech, síla, která se vine mezi nebem a zemí a v každém z nás. A „Gong“ – to je práce, dovednost, umění, něco, co člověk dělá vytrvale, dokud se to nepropojí s jeho bytím. Volně přeloženo tedy: práce s životní energií. Ale říct „práce“ je skoro urážka. Spíš je to hra, tanec, rituál. A někdy taky pořádně náročná disciplína.

Dvě cesty jednoho umění

Qi Gong se neomezuje na jedno „jak“ a jedno „proč“. Zhruba se dělí na dvě velké větve, které se místy proplétají jako řeka s meandry a dalšími přítoky:

• Zdravotní Qi Gong – tahle větev je blízká běžnému smrtelníkovi. Většinou pomalé pohyby, hluboký dech, rozproudění těla, uvolnění napětí v zádech, které trpí sezením u počítače. Nejde o žádnou magii: kdo cvičí, lépe spí, méně se hrbí, srdce bije klidněji. Lidský stroj prostě běží tišeji, bez vrzání a přehřívání.

• Qi Gong ke kultivaci ducha, takzvaného Shen – tady už je to složitější. Shen, to není jen mysl. Je to naše nejjemnější část, jakási jiskra božského vědomí. Cvičení pro Shen připomíná meditaci v pohybu. Nejde jen o to protáhnout svaly, ale utišit chaos v hlavě, naučit se naslouchat sobě a světu, kultivovat Qi. Tohle už zavání mystikou – ale kdo to okusí, často zjistí, že v klidu mysli je síla větší než v pěsti.

Qi Gong a jeho „bratránek“ Nei Gong

Možná si řeknete: „Dobře, Qi Gong, to chápu. Ale co je to ten Nei Gong, o kterém se někde šeptá?“ Inu, to je taková hlubší, náročnější varianta. Qi Gong je jako škola, kam chodí každý – učíte se číst, psát, dýchat, hýbat se. Nei Gong, to už je univerzita, a ještě ne pro každého.

• Qi Gong pracuje s tělem a dechem. Pohyby jsou viditelné, dech slyšitelný, účinek pocítíte na vlastní kůži – uvolní se záda, zklidní hlava. Je to vstupní brána, kterou projde každý, kdo má chuť.
• Nei Gong jde hlouběji. „Nei“ znamená vnitřní. Tady už nejde o to, jestli správně zvednete ruce. Jde o to, jak proudí energie uvnitř, jak myslí tělo beze slov, jak se vnitřní orgány ladí jako struny starého nástroje. Cvičící sedí, stojí nebo se hýbe – ale navenek to vypadá, že se skoro nic neděje. To hlavní se odehrává uvnitř.

Když to přirovnáme k hudbě: Qi Gong je jako naučit se hrát na flétnu – jednoduché, melodické, hned slyšíte výsledek. Nei Gong je jako komponovat symfonii – roky práce, spousta jemností a málokdo má trpělivost to dotáhnout.

A jestli si kladete otázku, zda běžný člověk musí řešit rozdíl? Nemusí. Qi Gong stačí víc než bohatě. Nei Gong je pro ty, kdo chtějí jít až za horizont – hledat skryté dveře tam, kde jiní vidí jen zeď.

Tělo, dech a mysl – tři pilíře cvičení

Čínští mistři říkají: než se vydáš na cestu, srovnej si kroky. Qi Gong i Nei Gong mají tři pilíře, bez nichž se dál nepohnete:

• Připravit tělo – postoj má být pevný, ale ne strnulý, záda narovnaná, klouby volné. Tělo jako strom – zakořeněné, ale pružné.
• Regulovat dech – žádné sípání ani lapání po vzduchu. Dýchá se zhluboka, klidně, do břicha, dech plyne jako řeka, která nikam nespěchá.
• Formovat mysl – možná to nejtěžší. Zklidnit hlavu, vypustit nákupy, pracovní termíny i včerejší hádky. Když se mysl utiší, pohyb i dech se spojí a cvičení dostane jiný rozměr.

Připravit tělo – víc než jen postavit se rovně

Když čínští mistři mluvili o „přípravě těla“, nemysleli tím jen narovnat záda a zaklapnout paty jako voják na nástupu. Příprava těla je vlastně ladění nástroje. Protože než zahrajete první tón, struny musí být napnuté správně. Konec konců, bylo by naivní pustit 220 V do elektroinstalace připravené na 110 V.

• Postoj (Wu Ji) – tělo má stát pevně, ale ne křečovitě. Kolena mírně povolená, chodidla zakořeněná do země, páteř natažená vzhůru jako kmen stromu. Ramena povolená, hlava lehce „zavěšená“ nahoře – jako by vás neviditelný provázek táhl k nebi.
• Uvolnění napětí – každodenní stres, sezení u počítače nebo i obyčejná únava způsobí, že se tělo stáhne, ztuhne, zkřiví. Příprava těla znamená tohle napětí rozpustit. Uvolnit šíji, povolit bedra, roztáhnout hrudník.
• Fascie (Huang) – pavučina, která vede Qi – západní věda potvrzuje, že fascie tvoří jemnou, propojenou síť, která obaluje svaly, orgány i kosti. Čínští mistři však tvrdili ještě něco víc: že právě fascie jsou tou strukturou, kterou může proudit Qi. Svaly dělají pohyb, ale fascie vedou sílu.
  Pokud jsou pružné a vláčné, energie se rozlévá po těle jako voda v otevřených kanálech. Pokud ztuhnou, proudění se zadrhne – a člověk cítí tíhu, bolest nebo vyčerpání. Qi Gong proto není jen „cvičení svalů“, ale práce s fasciemi: spirálové pohyby, jemné protahování a uvolnění znovu otevírají pavučinu, která propojuje celé tělo.
• Vnitřní vnímání – příprava těla není jen fyzická. Je to také chvíle, kdy zavřete oči a „naskenujete“ sami sebe. Cítíte, kde je tělo těžké, kde napjaté, kde vás něco táhne. Věnovat tomu pozornost je první krok k tomu, aby se tělo mohlo samo začít rovnat a léčit.

Teprve když je tělo připravené, může se dech spojit s pohybem, mysl zklidnit a rezervoáry plnit dostatkem Qi. Bez této přípravy je Qi Gong jen pomalá gymnastika. S ní se z něj stává umění práce s energií – a fascie, ten nenápadný, ale všudypřítomný orgán, hrají roli strun, které vedou melodii Qi.

Historie, která voní čajem a pergamenem

Zmínky o Qi Gongu sahají tisíce let zpátky. V kronikách dynastií se píše o císařích, kteří cvičili, aby dosáhli nejen dlouhověkosti, ale i nesmrtelnosti. O poustevnících v horách, kteří spojovali dech s mlhou, větrem i vodopádem. O lékařích, kteří Qi Gong doporučovali stejně samozřejmě jako odvar z bylin.

Na rozdíl od západních posiloven, kde se svaly měří v centimetrech a činky v kilogramech, čínští mistři měřili něco neviditelného – proudění Qi (čchi). Možná je to poezie, možná metafora, možná realita. Ale ať už věříte čemukoli, fakt je, že tyto cviky přežily dynastie, války i revoluce. A něco, co se drží tisíce let, nejspíš funguje.

Proč by to mělo zajímat obyčejného člověka

V době, kdy se každému třetímu hroutí záda a každému druhému psychika, může Qi Gong být lékem bez receptu. Nemusíte věřit na Qi (čchi), energii proudící meridiány ani na tajemné draky plující nad obzorem. Stačí věřit vlastnímu tělu. Pomalý pohyb, dech a chvíle, kdy vypnete svět kolem sebe, dělají divy.

Qi Gong není soutěž. Nikdo vás netlačí k rekordům, k propocenému tričku ani k bolestem kolen. Cvičí mladí i staří, zdraví i nemocní. A někdy – a to už je věc zkušenějších – člověk v těch pohybech začne cítit víc. Něco, co se slovy těžko popisuje. Jakési vnitřní ticho, které v našem hlučném světě působí jako luxus.

Na závěr

Qi Gong není kouzlo, které vás přes noc promění v osvíceného mudrce. Ale je to nástroj. Starý, prověřený a překvapivě prostý. Stačí trochu prostoru, pár minut a chuť vyzkoušet. A pak už jen krok za krokem, dech za dechem.

A jestli vám to celé připadá podezřele ezoterické? Inu, zkuste. Třeba zjistíte, že i v tomhle shonu dnešního světa se dá najít chvíle, kdy se čas zastaví. A člověk se nadechne tak, jak už dlouho ne.

Příště si více řekneme o regulaci dechu a kultivaci mysli.

Online kurz „Qi Gong pro život“ najdete zde >>