Plíseň na nehtech a proč nejčastěji na palcích nohou očima TČM

Plíseň na nehtech nohou (onychomykóza) je v moderní medicíně považována za problém primárně kosmetický nebo dermatologický. Léčba bývá zdlouhavá, lokální preparáty mají omezenou účinnost a recidivy jsou časté.

Tradiční čínská medicína se na tento problém dívá jinak – nezajímá ji jen plíseň samotná, ale především terén, který jí umožnil se uchytit a přežít. Často slyším od klienta: „…to mám z toho bazénu.“ No jo, ale tím bazénem projde denně několik stovek lidí a plíseň na nohou se u nich neobjeví. Proč? Protože u nich terén neumožnil rozvoj plísně.

Právě terén, který je doslova „živnou houbou“ pro vznik plísně, se v TČM nazývá VLHKÁ HORKOST. Jak již název napovídá, jedná se o kombinaci vlhkosti a horkosti. Kde se tam tento patogen bere? Patogenní vlhkost vzniká nejčastěji oslabením sleziny.

Slezina je v TČM orgán zodpovědný za transformaci a transport živin a tekutin. Když tuto funkci vykonává nedostatečně, tekutiny se hromadí, zahušťují a vytvářejí právě patogenní vlhkost. Ta má přirozenou tendenci klesat dolů do spodní části těla – do spodního zářiče, spodní části trupu, do dolních končetin, do chodidel.

Pokud se k vlhkosti přidá horkost, ať už z jaterní stagnace, tedy z nadmíry emoční zátěže nebo stresu, či z pálivé stravy, vzniká kombinovaný patogen vlhká horkost, který je v TČM pověstný svou houževnatostí. Vlhkost zpomaluje jeho pohyb, horkost ho udržuje při životě. Výsledkem je přesně takové prostředí, ve kterém se plísni daří nejlépe, tedy teplé, vlhké, stagnující.

Proč nejčastěji nehet palce?

Tady se dostáváme k zajímavé diagnostické úvaze. Palec nohy není z pohledu TČM náhodné místo. Na jeho vnitřní straně (ke středu těla) začíná dráha sleziny, která stoupá po vnitřní straně nohy a lýtka nahoru k trupu.

Na vnější straně palce pak končí dráha jater, která rovněž prochází vnitřní stranou dolní končetiny. Obě dráhy se tedy setkávají právě v oblasti palce. Slezina zodpovědná za transformaci stravy a při oslabení za tvorbu patogenní vlhkosti, játra zodpovědná za volný pohyb Qi a krve.

Pokud jsou obě dráhy oslabeny nebo blokovány, pak je palec nohy místem, kde se tato dysfunkce nejsnáze projeví. Vlhkost generovaná oslabenou slezinou klesá dolů, jaterní stagnace přidává horkost a výsledkem je terén, který plísni nabízí ideální podmínky.

Léčba terénu, nejen symptomu

Z pohledu TČM nestačí aplikovat lokální antimykotikum a doufat v nejlepší. To je podobné, jako byste vytírali mokrou podlahu, aniž byste zavřeli kohout. Dokud terén zůstane vlhký a horký, plíseň se bude vracet.

Smysluplná strategie musí zahrnovat posílení sleziny a podporu její transformační funkce. Např. úpravou jídelníčku, tedy omezení syrové, studené, tučné a sladké stravy, která slezinu oslabuje, a zařazení teplých, lehce stravitelných jídel.

Zároveň je třeba pracovat s jaterní stagnací, pohybem, prací s emocemi, případně bylinnou podporou. Důležité je také pročistit vlhkou horkost ve spodním zářiči dietetikou či bylinami.

Plíseň na nehtech tak přestává být jen kosmetickým problémem a stává se cennou informací o tom, co se děje hluboko uvnitř organismu. Nehet palce jako průsečík dráhy sleziny a jater je elegantní příklad toho, jak TČM čte tělo jako mapu a jak každý zdánlivě periferní příznak vypráví příběh o celku.